Sychravé ráno v prostřed týdne,
mlha se válí nad řekou
a proudy aut, ne zrovna střídmé,
tramvaje sotva projedou.
Lidé se valí tam a zpátky
a každý spěchá za tím svým.
Ráno se zdá vždy příliš krátkým
nanakazí se klidem mým.
Denně tu plavu těmi davy
jak kytka v poli bodláčí.
Klid to je pro mě půlka zdraví,
asi mám cíle jinačí.
A muži, ženy, všichni ječí:
„Já jsem ten první, poslední!“
Nedbám už více těchhle řečí,
ona je ve mě a já v ní.