Už zase jdu

Už zase jdu a bolí mě nohy
Jdu a plazil bych se snad.
Jdu a mám ten pochod rád.
Prastaré mám já k tomu vlohy.

Dostávám kopance z obou stran,
abych snad neztratil správnou cestu,
aby hned neskončil ten můj sestup,
duše má stala se potravou vran.

„Přiviň se ke mě!“ Řekla, nahá,
snad jenom šeptem a spala dál
záhadná neznámá. Já ji však znal.
Je tu už staletí vlídná, vlahá.

To v jejích lukách budu bloudit
a její duši nechám ve své proudit.
Pak jednou naleznu, co měl bych mít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *