Ryba si pluje vodou jak přízrak
obludná, tlustá, jak pivní sud.
Tlamou jen klape, tiše valí zrak,
dál ji už pohání jen rybí pud.
Šedá a slizká, jak lidská zloba,
ta ryba civí, co půjdeš mi říct.
Šedí a slizcí tu zbudeme oba
a rybu s sebou pak budem si vlíct.
Naprázdno klapeme všichni tří tlamou,
já a ty, ta ryba, jak jeden muž.
Hlasitá slova, ta lehce tě sklamou,
proto my mluvíme beze slov už.
Takhle už žijem si beze slov léta.
Jsme stále v zamlklém dialogu.
Náš tichý vztah tichm nesmírně vzkvétá…