Růže

V zahradě života spatřil jsem růži,
nesměle zářila na celý svět.
Byla tak krásná, až dech se z ní úžil,
až jsem hned zatoužil míti ten květ.

Chvatně jsem přelézal přes keře, travou,
jen abych mohl být té růži blíž.
Touha mě sžírala a táhlo hlavou,
jestli kdy uslyším to slůvko: „Smíš.“

Nedbal jsem pochyb svých, ač byly silné,
ruku jsem vztáhl, do trnů sáh.
Bála se snad, že mám úmysly vilné,
ta růže nedbala žádných mých snah.

Teď tu sedím opodál,
vzdálená je růže.
V zahradě si roste dál
snad pro jiného muže.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *