Před mým domem vyrostla mi, jsem to ale trouba,
ze semínka z Černobylu atomová houba.
Je to skvělé, v zimě hřeje, v noci krásně svítí,
jenže kolem domu stojí aktivisti lítí.
Archiv rubriky: Básně
Probuzení
Otvírám oči, ze zdi na mě civí
pavouk na své hrůzostrašné síti
a houpá se, venku slunce svítí,
však ke mě jdou jen odrazy paprsků
na žlutých stěnách, táhnou mě z mých snů.
Noční můry snad nechají mě být.
Sedám si a ostrá bolest zad
skolí mě zas zpátky na postel.
Chtěl bych se zvednout a jít, žel
křeč mě svírá a pálí v zádech.
Snažím se vzepnout, říkám si „nádech“,
už dýchám, bude to dobré, snad…
Fontána
Překrásnou nocí, je to jak sen,
procházím alejí fontáně vstříc.
Vidím tam dívku stát ve světle svic.
Kdo ví, proč osud ji zavál až sem.
Stojí a heldí, strachy až bílá,
čeká, že v té noci nalezne klid.
Kéž bych ji mohl zpět z té dálky vzít.
Cítím, že je moje ztracená víla.
Přicházím přímo k ní, k fontáně věků,
beru ji za ruku chladnou jak led.
Hluboké oči má a vidí svět
jak rudou bolesti a strastí řeku.
Vstříc sobě stojíme, oba chcem jít.
Já volím alej. Ona? Nechce žít.
V tramvaji
V půlnoční tramvaji
sobotní noci nejsi niky sám.
Prohlížíš potají
večerní róvy smutných dam.
V půlnoční tramvaji,
když vracíš se sám z tahu zpět
ostychy roztají
a z tebe řine se proud vět.
Z půlnoční tramvaje
pak znaven vypadneš jak trám.
Kam jsi jel? Do háje!
Jsi zase zplihlej, zlitej, sám.
Vánoční
Je to pěkné poležení
odpoledne v posteli,
když tam s tebou niko není,
ty jsi z toho v prdeli.
Je to pěkné posvícení
na Vánoce, ve svátek.
Jen prázdnota zuby cení
zbavena všech pozlátek.
Bude ještě posvícení,
bude ještě veselí,
až tvé tělo v rozednění
samo sebe zastřelí.
Kocour
Máme doma kocoura,
genius to zneuznanej.
Za kočkama necourá,
on je totiž kastrovanej.
Bezesnou nocí
Bezesnou nocí bloumám dál.
Bez spánku přežívám nejeden den.
Bloumám a hledám tu co mi dal sen,
tu krásku, kterou jako bych znal.
Ve snu se zjevila, jenom se mihla,
nechala po sobě voňavý dech.
Nemohu připustit, že chodí jen v snech,
že by se mi v mém životě vyhla
Bloumám a jednou snad budu mít štěstí.
Bude tam stát úsměv tak vlídný.
Pak najde smysl ten život můj bídný,
až jednou prosekám zarostlé klestí.
Svatební
Svatební pár tu špalírem kráčí,
všichni se smějí, volají sláva.
Otepi sena za sebou vláčí,
vždyť on je vůl a ona je kráva.
Na téhle svatbě je podivné nejvíce,
že místo rýže tu lítají čepice.
Chladná a šedivá
Chladná a šedivá
plíží se v temnotách,
za zdmi se ukrývá,
v očích má strach.
V duši jen přežívá
plamínek naděje
zoufale touží
po střevíčkách.
Snad jednou zatančí
ten tanec života,
rozseje lásku
mezi svůj lid.
Zatím jen nejslabší
plamínek mihotá
v duši té divoké,
co hledá klid.
Světluška
Světlem tě obdaří
v hodině temné.
Svou láskou prozáří
trýzeň tvou.
Vlasy má havraní,
rysy tak jemné.
Nic už tě nezraní,
prochází tmou.
V příbězích milosti
nachází lásku.
Pomáhá z lítosti
lidem všem.
Mnoho jí přibude
na tváři vrásků,
vždycky však pobude,
ozáří zem.
Takových bytostí
na světě málo
od strastí oprostí
však celý svět.