Bezesnou nocí bloumám dál.
Bez spánku přežívám nejeden den.
Bloumám a hledám tu co mi dal sen,
tu krásku, kterou jako bych znal.
Ve snu se zjevila, jenom se mihla,
nechala po sobě voňavý dech.
Nemohu připustit, že chodí jen v snech,
že by se mi v mém životě vyhla
Bloumám a jednou snad budu mít štěstí.
Bude tam stát úsměv tak vlídný.
Pak najde smysl ten život můj bídný,
až jednou prosekám zarostlé klestí.