Živá mrtvá

Vkradla se tiše, neklepala.
Z zahrady ševel listoví
zazněl a ona, bledá, stála.
Že prý mi cestu napoví.

Hleděl jsem na ni beze slova,
bez hnutí strach mě objímal.
Proč se s ní schází zase znova?
Život jsem jí už jednou dal.

„To, co jsi činil, to je málo,“
šeptavě zazněl její hlas.
„Možná že něco za to stálo,
vypršel však všechen tvůj čas!“

Poslední nádech, potom ticho.
Života zbytek odlétá.
Nemám už srdce, plíce, břicho,
duše je navždy prokletá.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *