Už je po půlnoci a já jsem zas sám
a s kytarou sedím a chtěl bych jít tam,
kde rádi jsme bývali v překrásný čas
a tiše se líbali, oheň byl v nás.
To místo je sněhem už pokryto dnes
a sto vrstev listí tam vítr už snes.
Kéž mohl bych cítit zas doteky tvý,
však teď jsem jen sám a vítr to ví.
Běž lásko má až na světa kraj,
kde štěstí a lásku ti bez řečí daj.
Ty chtěla jsi víc než já mohl dát
a z úst tvých a slov už cítím jen chlad.
Vím, nejsem ten pravý, tak sbohem mi dej
a jeď si kam chceš a krásně se měj.
Já s kytarou budu tu jen sedět dál
a vzpomínat na krásku, kterou jsem znal.